Tyto lesy a silnice pro nás byli úplně nové a vzali jsme to opravdu vážně. Nechtěli jsme nechat nic náhodě. Všechny zvolené trasy jsme si pečlivě projeli, abychom náhodou nezajeli někam kam nechceme. Vybrali jsme ubytování, které bylo téměř v srdci národního parku. Myslím, že Vám můžeme rovnou říci, že místní příroda a skály jsou opravdu úchvatné. V momentě kdy jsme projeli Hřenskem a viděli všechny ty ohořelé stromy, tak nám došla slova.

Pátek

Tak tentokrát pojďme přeskočit okolní omáčku a přejdeme rovnou k sypačkám. 

Sakra! Tohle je fakt něco, a víte proč? Protože je tady opravdu skvělá kvalita asfaltu a skvělé zatáčky! Jediná nevýhoda je, že je to celé prostě hrozně úzké a máte dost často smrt v očích, když nevidíte za horizont zatáčky. Prostě Vám tam může kdykoliv něco vjet a proto musíte v těchto úsecích jezdit hlavně hlavou. Netlačit zbytečně na pilu a hodně dopředu předvídat. Když si tady to po chvíli osvojíte, tak si to začnete teprve pořádně užívat! Hned první úsek je naprosto bombov a doporučujeme si ho projet, je to silnice ze Staré Olešky do Nové Olešky. Pak vyrážíme směr na Jetřichovice a Rynartice, kde  nám poprvé dochází, že to tady bude o zrcátka. Nevadí, pomalu si zvykáme a zrychlujeme. Proplétáme se skrze jedním údolím za druhým a nestačíme se divit. Můžete se podívat k nám na instagram do uložených stories z této akce, to najdete ZDE. Najdete tam pár zajímavých onboardů, zejména ty s Hondou Typer, který velice ráda hituje omezovač. 

Po dalším přesunu se začíná sluníčko trochu linout k zemi a vše dostává najednou krásný oranžový nádech. Trochu jako byste si na telefonu dali nějaký filtr, aby všechno bylo ještě hezčí. A teď si vezměte, že si blížíme k těmto krásně osvětleným lesům a víme co nás čeká. Vidíme totiž mezi stromy jeden macatý výčnělek, který je všem znám. Ano, je to Ještěd a dokonce nám tam položili nový asfalt. No kdo by se netěšil?

Přijíždíme a už při prvních zatáčkách vidíme, že tady je to široké, tady do půjde, tady to půjde vlastně i bokem. Frčíme to prudkým stoupákem, ládujeme tam kvalt za kvaltem a užíváme si každý metr a dokonce ani to sluníčko nám nesvítí do obličeje a jsme schovaní ve stínu. Podmínky naprosto ideální a zastavujeme na velkém odpočívadle pár metrů před vrcholem. Všechna auta chladnou, brzdy klasicky praskají a řidiči vyskakují ven z aut s rohlíkem na tváři. To je vždy pro nás to nejdůležitější, protože víme, že si to užívají a my společně s nimi!

Trochu se nám tam kluci zakecali a sluníčko padlo níž než bysme chtěli. Trochu se nám z toho začíná stávám noční touge. Všichni měli hlad, takže to zase tak nešetřili. Naštěstí, když přišla úplná tma, tak už se zvolnilo. V noci je totiž dobré jezdit v omezeném počtu, ale když je Vás dvacet, tak je to trochu o hubu. 

Přijíždíme na ubytko a teď už to na co se všichni těšili. Společné večery se během naší historie pořádání stali nedílnou součástí těchto akcí. Tyto večery dodávají akcím ten správný feel a bez nich by to bylo jen to hloupé ježdění nad limity povolné rychlosti. (Což stejně milujeme).

Dobrou noc.

Sobota

No a teď je potřeba se vrátit k Del Sole a začít řešit. Bohužel se nenachází řešení, protože není dostatek materiálu po ruce. Auto se nechává na benzince přes noc. Druhý den přijel mechanik, vše dal během 30 minut dohromady a Del Sola odjela opět domů. 

Závěrem

Závěrem byste chtěli poděkovat Českému Švýcarsku, že nás takto krásně přijalo a určitě se sem v příští sezoně vrátíme. Dost možná budeme příští rok otevírat sezónu právě tady. Zaslouží si totiž dřívější termín, který bude bez turistů a my budeme moci využít místní potenciál naplno. Tahle akce nám opět ukázala, že se nejede podle zajetého vzorce. Protože každý víkend má své specifika a všechny se od sebe liší. A nás nepřestává bavit, jak se to vyvíjí, posouvá a utváří v něco co nás doufejme nikdy nepřestane bavit!