Jak jen začít vyprávět tuhle neuvěřitelnou story.

Začneme prvním dnem, kdy jsme si všichni dali sraz na benzince, dotankovali jsme, opozdilci nakoupili dálniční známky, naladili jsme vysílačky a mohlo se vyrazit. Hned za hranicemi člověk pozná, že se něco změnilo. Po dalších pár kilometrech poprvé uvidíte ty neuvěřitelné hory a kopce, které Vás budou doprovázet po celou dobu roadtripu.

První zastávka byla u Attersee, kde jsme dali oběd a prošli se po pláži. Attersee má azurovou a neuvěřitelně čistou vodu, každý z nás by tam hned skočil. Bohužel na to nebyl čas a museli jsme vyrazit k prvnímu průsmyku. Postalm nás totálně dostal svou náročností. Vlastně ani moc nevíte, kam jedete, je to úzké, strmé a asfalt umí místy pěkně zaházet s autem, ale stálo to za to! Pak vyjedete nahoru a čeká Vás skvělý výhled.

Po Postalmu jsme vyrazili do ubytování. Musíme říct, že snad všechny penziony v Rakousku mají dost parádní příjezdové cesty. Ubytovali jsme se, rozpálili jsme gril a odpočívalo se.

Druhý den jsme vyrazili na Grossglockner, hned z rána, aby jsme měli před sebou čisto. Sypalo se neuvěřitelným tempem, že jsme ani nestíhali hltat ty scenérie. Jenže pak člověk vyjede nahoru a dojde mu, kde se ocitl. Tohle místo je ráj a všichni si ho zamilovali. Chvíli jsme se kochali těmi výhledy, ale všichni chtěli pořád jezdit. Vyrazili jsme směrem k ledovci, kde jsme dali zastávku na oběd. Po obědě jsme chtěli vyrazit do Zell am see, řekli jsme si, že zvolíme volnější tempo. Jenže co se nestalo..Najednou nás dojela skupina třech Mclarenů, Porsche, GTR a pár dalších. Toho nešlo nevyužít. Viděli jsme, že sypou co to jde, tak jsme se přidali. Poslední GTR, které uzavíralo jejich skupinu jsme zdárně tlačili před sebou, ale stíhat těm plackám se prostě nedalo. Chybělo nám všem 300koní a měli jsme tak 200kg nadváhu. I tak to bylo naprosto skvělé vidět tyhle auta v akci.

Třetí den jsme měli dlouhý přesun, během kterého jsme si dali Nockalmstrasse. Tahle silnice je doslova neuvěřitelná. Jsou tam snad všechny zatáčky, které najdete v oficiálním kalendáři tratí F1. Ty zatáčky, které na sebe navazovali dávali prostě smysl a přišli jsme si tam jako ryby ve vodě. Kvalita asfaltu byla skvělá, výhled do zatáček byl taky dobrý, takže se dalo jet opravdu svižně a to my máme rádi! Příjezd na penzion nám vyrazil dech. Vybrali jsme ubytování, o kterém jsme ani nevěděli, že bude tak skvělé. Aspoň víme, kam se budeme příště vracet.

Od čtvrtého dne jsme očekávali, že to bude vrchol této akce a také, že ano. Passo di Giau nás absolutně ohromilo. Slovy se dá jen těžko popsat co jsme tam zažili a jaké výrazy na tváři jsme všichni měli. Spousta z nás už tam totálně odepsala brzdy, Miata se dokonce začala vařit a musela chladit. Předjíždění bylo složité, o to větší adrenalin to byl a za tempo, které jsme místy nasadili, by se nestyděl ani rallye jezdec. Snad jen při zpáteční cestě, jsme už měli i mozoly na rukou z těch vracáků.

Po příjezdu na penzion jsme otevřeli pivka, dali maso na grill a užívali si skvělé výhledy z terasy. Po chvíli nám to začalo postupně docházet, že tenhle epický roadtrip musí skončit. Probírali jsme vše, co se nám povedlo, co jsme viděli a jaké dojmy jsme měli. Sešla se skvělá parta lidí, která tuto akci utvářela sama o sobě. Moc dobře víme, že bez správných lidí by to nešlo a vážíme si každého takového člena, který nám věří v tom co děláme.

A my to děláme pro Vás.