Tak přesně to se dnes dozvíš!
Jak začínala naše dosud nejlepší akce?
Téměř pět posádek bylo pár dnů před odjezdem v ohrožení. Rozjela se viróza, horečky a chlapecká rýma. Ondra v TT se zánětem lokte a tři noci nespal, měl antibiotika a prášky na bolest. Zatím to nevypadá nic moc co? No pokračujeme, třeba se nějak zmátoříme.
První den je vždy ve znamení prvního srazu na jihu čech, kde se sjede a střetne celá kolona ze všech koutů ČR. První minuty každý nováček pokukuje nesměle, dívá se na ostatní káry a říká si, co ho asi čeká. Stačí však jeden vtip, legendární automobilová hláška nebo cokoliv od Lukáše a Ondry a rázem všichni správní automobiloví srdcaři vědí, že jsou tu správně a čeká je opravdu velké, 4 dny trvající dobrodružství.
Vyrážíme přes Rakouskou hranici, rázem všichni vstoupíme do úplně jiného světa. Jen krásné silnice, nádherné, uhlazené vesničky a naše auta. V pozadí už vykukují skaliska a vrcholky hor. Vše dostává svoji speciální a bezchybnou atmosféru, která na nás vždy v Rakousku čeká.
Po dálnicích musíme cca hodinku, ale neuvěřitelně nás ta cesta baví. Okolní výhledy jsou úžasné, každý se může v klidu prohlídnout celou kolonu, která budí respekt a zároveň bere dech. Ve vysílačkách probíhá diskuze o autech, která je občas tak vtipná, až nám tekly slzy. Cestou jsou 3 dlouhé tunely a zde je místo pro sound check. Najel jsem k Ferárrku, zvednul palec, Tomáš šlápnul na pedál a to co jsem slyšel se nedá k ničemu přirovnat. 12 válců do „vé“ téměř 9 tis otáček a naprosto úžasný chorálový zpěv samotných bohů, to je zvuk Ferarri. Nic ho nenapodobí. Rozbušilo se mi srdce a dýchat jsem začal až po pár minutách. Ano, asi jsme blázni. Ale jednoduše ty auta tak moc milujeme, že se snad ani nestydíme za to, že je tak prožíváme. Je to prostě už na vždy náš život a auta, veškeré naše cesty a celá parta mají velkou část v našem srdci. Ale zpět k volantu!
Dorážíme již tradičně k úžasnému místu Attersee. A co víc, čeká nás zde oběd. Objedeme skoro celé jezero a ta cesta okolo stojí za to! Ta atmosféra při cestě pomalu jedoucí kolony našich aut podél jezera s výhledy, kdy každý z nich by byl vhodný na poštovní pohled, je prostě dokonalá. Přijíždíme na oběd a dáváme místní, čerstvou grilovanou rybu, která je naprosto dokonalá.
Utřeme umaštěné ruce, sedáme do aut a vyrážíme směr Postalm.
Mineme mýtnou bránu, seřadíme se a vyletíme vstříc prvním zatáčkám. Silnice lemuje nádherné kousky skalisek, potůčku, připadáte si jednoduše, jako ve snu. První zatáčky tlačíme vozy na limit, ale vnímáme, že toto místo k tomu nebude úplně to pravé. Na celém úseku je nově čtyřicítka a celkově co se týká samotného průsmyku, jedná se o jeden z nejstarších a tak tak udržovaných co za 4 dny projedeme. Platba kartou ani internetové připojení je skoro neexistuje, asfalt je zde místy opravdu velmi špatné kvality a i v tomto pozdním termínu je zde opravdu velká spousta návštěvníků. Ruku na srdce, sem se rychlá jízda příliš nehodí. Plně si to nyní zpětně uvědomujeme. Když projedeme volnějším tempem na vrchol, výhledy postalmu nám vyrazí dech. Zaparkujeme auta, vylezeme na kopeček a při pohledu na vrcholy okolních pohoří ani nedutáme. Každí jedním okem na své auto a druhým do dály. Každé auto zde, jedno vedle druhého, vypadalo s tímto pozadím naprosto epicky. A to byl stále zatím jen začátek a první den :). Na závěr dorazila naše známa hlídka, aby nás upozornila, že při sjezdu máme držet povolenou rychlost a po poklidném a velmi příjemném rozhovoru opět odjela na základnu. Nikdy dřív se to nestalo, vždy jsme tady byli, jako parta chuligánů, ale tentokrát nás Postalm natolik očaroval, že jsme přijali místní pravidla a tuhle nádhernou přírodu a okolí sjeli na pijánko. Vznikly z toho naprosto fenomenální fotky a tem moment si budeme pamatovat dlouho. Ne vždy je potřeba brát za vděk jen momenty, kdy na to tlačíme, že už víc nejde.
Přijíždíme na ubytko, pro každého máme rozpis pokojů, rozdáme klíče a jdeme zařídit gril na večer! Na to se těšíme všichni! Zapadá slunce, každý má v sobě nějakou rakouskou dobrotu a při popíjení rádlerů si vyprávíme zážitky z dnešních cest. Tyhle momenty jsou nejvíc. Všichni si povídáme tak, jako bychom se znali desítky let.
První den byl ale náročný a tak jdeme do peřin, druhý den nás čekají tři, ano rovnou tři průsmyky, takže to bude stát za to!
Každé ráno vždy doufáme, že všichni budou nachystaní ráno u aut dle harmonogramu, abychom vyrazili včas. Tady byla dochvilnost naprosto fenomenální a dokonce se nám podařilo vyrazit o půl hodiny dřív. Taky aby ne, za horami vycházelo sluníčko, mlha začala ustupovat a jak skrze ni vysvítali sluneční paprsky bylo epické! V kombinaci s jezerem u ubytování, které mělo svou vlastní fontánu jste si připadali, jako ve snu.
Tento den byl ve znamení třech neuvěřitelných průsmyků, byť každý z nich je zcela odlišný. Jsou to přesně ty dny, kdy se strašně moc těšíte, ale zároveň vámi prochází lehká nervozita, protože víte, že kluci z D&A vás opravdu řidičsky prověří. Po přejetí zahřívacích 40 kilometrů, kdy dostáváme všechny kapaliny na provozní teploty přichází první průsmyk. Ten od kterého máte vlastně nejmenší očekávání jenže v tomto ostrém tempu se vše promění. Promění se to v neuvěřitelnou ranní sypačku, která vás dobíjí energií a vy chcete ještě víc a víc. Rychlé táhlé zatáčky střídá ostré stoupání s vracáky, které si říkají o jedničku. Na výjezdu přichází dávkování plného plynu, protože u nás téměř nikdo nejezdí s asistenty, které za vás udělají polovinu práce. Tady jde o pečlivé dávkování té ohromné síly, kterou máme všichni pod pravou nohou. Řadíte nejrychleji, jak dokážete, abyste stíhali všechny a všude.
Přijíždíme na vrchol, je to vlastně takové údolí ze dvou malých kopců, ale máte neuvěřitelný výhled vpřed a vzad. Ptáme se na první dojmy ostatních a je na nich vidět, jak jimi prochází husí kůže, rohlíky na tvářích a neuvěřitelná energie, jako bychom všichni dostali ADHD. Pět minut, víc nedostaneme a už vyrážíme dál a to na downhill.
U nás se auta nešetří jak do kopce, tak ani z kopce a tím jsme my proslulý. Takže zase plný plyn a plné brzdy. Před vracákem vždy lehce ťuknout do brzdy, zda-li vše funguje a pak přijdou ty pravé, ostré brzdy tak abyste neztráceli žádný čas. Sem tam potkáte krávu a nebo její kravinec, který se válí na silnici a to jsou další aspekty, které se vám snaží ztížit už tak náročnou úroveň řízení. Přijíždíme dolů, dochlazujeme a dáváme si pět minut na zprostředkování emocí. Pouhých pět minut, tak nabitý je harmonogram, žádné zdlouhavé zastávky, které vás vytáhnou z té nirvány.
Pokračujeme přes pečlivě vybranou benzínku na další průsmyk. Přichází příjezdovka k Nockalmstrasse, která je dlouhá přes 20 km a vede skrze Turracher höhe. Ta příjezdovka, která je snad nejlepší na světě! Ta příjezdovka, která snad nejde ani slovy popsat a hned bychom ji dali název dalšího průsmyku. Jenže pak přichází ta známá brána Nockalmstrasse. Koupit ticket, vysmát se policajtovi za 300m s radarem a hned za ním tam poslat ten očekávaný plný plyn! Levá, pravá, za dva a za tři a už míříte vstříc tomu úžasnému povrchu, výhledům a zatáčkám, které jste si jako malý kluci představovali ve snech. V těch snech, které se tady stávají realitou a vy se nepřestáváte smát. Vepředu vám ujíždí auta, vzadu vás tlačí ti stejní magoři a vy se dostáváte na jejich tempo a zjišťujete, že to je to co potřebujete. Nockalmstrasse je opravdu dlouhá, nedokážete ji celou projet pod plným plynem. Nemáme všichni GT3 RS, abychom to uchladili. Takže přicházi i prostor pro užívání si výhledů a ty tady jsou nádherné. Zastavujeme na slavném vrchu s malou chaloupkou. Deset minut zněl pokyn, více opět nedostanete.
Po dalším krásném downhillu opouštíme jiný svět, opouštíme Nockalmstrasse, která jako vždy splnila vše co jsme po ní chtěli. Tak zase za rok!
Oběd a krátká procházka.
Maltahochalpenstrasse. (Že jste o ni nikdy neslyšeli?)
Tahle silnice je příjezdovou cestou k nejvyšší Rakouské přehradě. Jenže to by nebyli rakušáci, aby to neudělali trochu víc úchylný než je potřeba.
Semafor, úzká silnice a vy víte, že tady půjde o vše. Na jedné straně svodidla a na druhé vytesaná skála, jako by to vytesávala Dášenka od vedle s vidličkou. Po zhruba pětiset metrech ostrého tempa přichází první překvapení pro všechny a tím je tunel a co je v něm? Vracák! Vlhký vracák. Neubíráte, jedete pořad střemhlav a adaptujete se na podmínky které tady panují, nejste přeci žádná máčka. Neuvěřitelné tempo, zatáčky a ten pocit nebezpečí, který vám mlátí do zadku, protože máte ty půlky tak pevně sevřené. Nic proti vám nepojede a vlastně ani nemůže, nemělo by se kam vejít. Že vám tohle zní, jako z nebe pro pravého petrolheada? Taky že je! Přijíždíme na vrchol, který doprovází sluníčko, které pomalu zapadá a stává se z toho opět a znovu kýčovité prostředí. Nádhera, nic víc k tomu není potřeba dodávat.
Po téměř hodinovém odpočinku a kochání se, pomalu vyrážíme na ubytování. Pomalu je asi špatné slovo, vždyť nás znáte.
Gril, skvělá nálada a půjdeme na kutě protože zítra se vstává v sedm!
Je půl sedmé ráno a zvoní vám budík. Ten budík, který jediný vám nevadí. Snažíte se co nejrychleji probrat protože za chvíli je sraz u aut. Je ještě tma a my pomalu vyrážíme do Zell am see. Natankujeme, dáme drobný dlabanec a jedeme k mýtné bráně. Všude mokro, ale my známe Grossglockner, věříme mu že nám připraví na jeho druhé straně překvapení. Opatrné tempo skrze mlhu na vrchol GG. Nějaké ty drifty a míříme dál k ledovci. Doslova po prvním vyjetí z tunelu na vás vybafne úplně odlišná pohádka. Sluníčko a suchá silnice, nepřestáváte se divit a opět můžete dát plný plyn! Popravdě ani nevíme, jak tohle máme popisovat. Máte sluníčko, příjemnou teplotu okolo 15ti stupňů a prázdnou silnici. Kdybychom sem měli vepsat co se nám honilo hlavou, tak budeme za úplné blázny.
Pro správnou jízdu na GG je potřeba dodržet základní pravidla. Ranní nebo podvečerní příjezd a vyhnout se hlavní sezóně. Nemáme rádi, když lidi haní GG, protože on si to nezaslouží. Je to pouze na vás, který termín si vyberete, ale když sem přijedete v ten den, ve který máte tak neexistuje nic lepšího. Teď už to víme.
Dobře, dali jsme si pořádnou sypačku na GG, a co teď? Jedeme do Zell am see na oběd a není to pomalu. Zelené RS uzavírá skupinu kvůli fotografovi, aby všichni měli skvělé fotky. A mělo to neuvěřitelné štěstí a potkává na silnici rozjetou Audi Quattro S1, ano tu legendu. Vydává se opačným směrem a jede za ní. Nastává plnění jednoho klukovského snu, jak pro řidiče, tak pro fotografa. On tu S1 nešetří! To je na tom to nejlepší, že jsou úseky, kde jede plný plyn a máte oba pod kapotou pětiválec. Projíždíte tunely a řvete tak nahlas, že vás bolí hlasivky. Myslím, že si dokážete představit naše emoce a tu enormní husinu na kůži. Po pěti kilometrech zastavujeme a řidič S1 se vydává za námi. Má radost, že jsme se projeli dává mi vizitku a povídáme si. Je to opravdový sympaťák a víte, že se bavíte s pravým petrolheadem. Nechává nás nahlédnout dovnitř, prošlápne nám to na místě a odjíždí a vidíme ho, jak projíždí zatáčky v údolí. Tahá za za rukáv, dává otočku o 180 stupňů a jede zpět za námi. Mezi tím ostatní jsou na obědě a my vyrážíme za nimi.
Procházka po Zell am see.
Co teď? Tak přece, když jste kousek od GG a máte celodenní vstupenku nebudete se někde plácat jen tak. Jedem ezpět na vrchol a budeme natáčet a fotit. Máme několik záběrů z dronu, na které se můžete těšit!
Jsou dny, které si prostě zapamatujete do konce života a myslím, že jedním z nich bude sobota 30.9. a náš celý den na Grossglockneru. Najeli jsme tam obrovské množství kilometrů a někteří z nás projeli i dvě nádrže. Byl to neuvěřitelný den, který uzavřela večerní grilovačka.
Všem, kteří s námi byli v tento den chceme poděkovat!
No jo no, všechno musí někdy skončit.
Neděle je ten den kdy přijde velké mrazení. Jedete společně dálnicí, koukáte na auta která vám za ten čas neuvěřitelně přirostla k srdci a víte, že přijde ta chvilka, kdy se vaše cesty rozdělí do svých domovů. Naplánujeme si ještě povinný Rakouský Mekáč na nádherném místě u Attersee a jedeme pomalu domů. Všichni celý, spojení a plní dalších příjemných pocitů.
Ten moment, který je opravdu grafický přijde v pondělí ráno po nástupu na pracoviště, kdy si naplno uvědomíme, že náš Rakouský sen skončil. Je nám do breku, hřejou nás úžasné vzpomínky a taky fakt, že D&A je tady pořád a už teď ty klucí ušatí vymýšlí další úžasnou sezónu a máme se tak na co těšit ☺️!
Jo a za týden je D&A v Krušných horách. Tak nás sleduj ☺️👍
Malta je průsmyk, který se nám dlouho vyhýbal, ale jelikož jsme v tomto tripu toho nejlepšího z Rakouska chtěli vybrat to nejlepší na dosah, tak Maltu jsme tentokrát vynechat nemohli. Malta začíná jednosměrným provozem. Zní to jako sen? Ano zní a taky je! Letíte naplno doslova závodní stopou v jednom z nejkrásnějším průsmyků, který jsme zde jeli. Příroda je zde skoro panenská, ale upřímně všímat si toho je opravdu složité. Letíte nádhernými vlásenkami, které jsou na sebe navázané tak úzce, že se skoro zapomínáte dýchat. Kdo má to štěstí a má manuál, na této trase naplno využije mistrovství této koncepce, pokud ještě navíc ovládá meziplyny a další vychytávky s levou nohou, je to pro něj naprostá nirvána a proto nás tento průsmyk naprosto dostal. Silnice zaznamenána na stories ZDE
Nadšenci sem jezdí celý rok, amatéři o prázdninách a parta opravdových a zkušených petroheads sem jede na konci září v 8 ráno a poté v 16.00. Glockner jsme měli pro sebe. Nikdy v životě jsme nezažili za volantem víc. Letět, naprosto prázdnou, dokonalou vlásenkou, vedoucí do samotného nebe, byl prostě náš životní, automobilový vrchol, děkujeme.
Když vidíte Ferarri stát někde v Pařížské jen tak. Je okolo něj cítit určitá aura, která s Vámi prostě zamává. Když třeba nastartuje a odjede, váš tep se nepochybně zvýší. No ale pozor, když se Vám na takový trip připlete ještě pořádné plnotučné Ferarri s atmo V12 a máte tu čest po jeho boku projíždět tunely, slyšet ty všechny vzácné zvuky, vidět, jak auto reaguje na hraně a pod plynem, je to natolik vzácný moment, jako když v přírodě spatříte nějaký ohrožený druh. Až za nějakou dobu nám dojde, jak moc speciální moment tohle byl. A my ho prožívali 4 celé dny. Děkujeme!
Nesmíme zapomenou na úchvatnou V8, který nemá k hromobití daleko. Vypadalo a znělo úchvatně a není obvyklé vidět tak uhlazené auto létat mezi průsmyky.
1.0 litr turbo, nějakých 120 koní, váha okolo 1000kg, manuální převodovka a máte recept na to jak potrápit nejednu imprezu z kopce. A kdo by to byl řekl. To potvrzuje naše staré pravidlo. Je jednou jakým autem, vždy je to zábava.
Malta dnes ještě jednou, je to speciální místo. Vyletíte sem naprosto skvělý sypec bez provozu a když vyjedete nahoru čeká na Vás jedna z nejvyšších přehrad v evropě. Pořád se bylo na co dívat, vůbec se těch výhledů nešlo nabažit. Přehrada a vrchol Malty je zcela epické místo, které je nutné vidět a zažít! Pokud Vás zajímá, jak to tam vypadalo, mrkněte na stories ZDE
Ja se taky pridam s diky – zazitek na celej zivot, ledaze ho premazou dalsi eventy D&A. Skvely trasy, atmosfera, vsechno. Na nic si nikdo nehraje s proste se sype. Diky vsem!
Hej, já taky moc děkuji za perfektní akci! Čekal jsem ze to bude super, ale bylo to ještě daleko lepší! Takový peklo na silnici jsem ještě nezažil. Obavám se ale, že jsem teď víc zkaženej než jsem byl předtím 🖖🏻😄. No nic, brzy se asi znova uvidíme 😅
Tak jo, diky vsem za skvelou zabavu, uzasny vzpominky ktery zustanou asi do smrti a za nesmysl pekla na ceste, nejlepsi zatim co jsem jel🫶 dal jsem si jeste ze Salzburgu sypku okreskama pres Sumavu domu, nadherny po celym tom vikendu, diky kretenci!🫶
Hoši skvělá akce 🔥🔥🔥 nejspíš jedna z nejlepších, možná úplně nejlepší s Váma vůbec. Big props Lukymu a Ondrovi za organizaci, Vám všem za ty nesmysly co jsme na silnicích předváděli a hlavně těm autům, nechápu, že všechny dojely vcelku 🤣