Máte za sebou naprosto fenomenální roadtrip po nejlepších okreskách v Evropě a když jsme se pomalými kroky vraceli, v zrcátku se nám vzdalovala neuvěřitelná pohoří, které nám dala tak krásné vzpomínky, napadlo nás s mírnou obavou,  jestli je stále po tom všem možné, pobavit se na okreskách, které máme v Česku?

Přijížděli jsme na Šumavu v dobré náladě, počasí nám mělo přát. Akci jsme naplánovali do nejmenšího puntíku, aby vše klaplo na minutu přesně.

Pátek

V úvodu nutno říct, že jsme si dali práci i s ubytkem. Teoreticky na by se mohlo zdát, že na těchto akcích to o tom tolik není, ale za těch pár let se mezí námi vytvořila tak úžasná parta, že si večer sednout, ogrilovat nějakou parádu na grilu, dát si nějakého piváka, zaslouženě chillovat, po maximální sypačce a celý večer kecat s kamarády o autech, prostě vyžaduje nějaké pořádné ubytko takové, které splní všechny naše náročné preference a aby jsme se posunuli zase o úroveň výše, pořešili jsme úplně nové prostory přímo v centru železné Rudy s velkým placem pro naše miláčky. Ubytování byla neskutečná pecka, přesně to, co jsme hledali. Byl to jeden z hlavních střípků, proč si D&A’s tuhle akci tak užili, budou si ji pamatovat dlouho a na Šumavu se budou vždy rádi vracet.

Teď, ale k hlavní otázce. Baví nás ještě místní hory a „průsmyky“.

Z počátku víkend začínal velmi poklidně. Změnili jsme i dobu výjezdu a protože pro spoustu lidí není Šumava zrovna blízko, tak jsme měli obavu, jak kdo dorazí. Naprosto mě nadchlo když cca 10min po mém příjezdu (13:43) cinkal telefon, že někdo  z D&A’s už přijíždí. Tohle jsem tedy opravdu nečekal. Sposta lidí vzala Šumavu, jako výlet a vyrazili brzy, aby si mohli užít trošku toho šumavského klidu, bez toho, že by se hned muselo sedat do kár a letět na trasu. A přesně o tomhle to na Šumavě je. Šumava je v tomto ohledu speciální místo, kde se člověk cítí prostě skvěle a tu atmosféru tady prostě miluje. Je tu takový klid, jako by se na chvilku zastavil čas.

Ale zpět k autům :). Přichází ten moment, kdy se všichni sejdou, ladí se vysílačky a probíráme detaily trasy a tempa. Mírně mrholí, z lesů stoupá pára a silnice je evidentně oslizlá. Je jasné, že trasa se pojede v maximální opatrnosti. kolona se pomalu staví, z vysílaček se ozývají první zkušební zprávy a ve vzduchu je přesně takové to mírné, netrpělivé mrazení, kdy přijde ta chvíle, kdy to naše kolona auta odpálí. Nejdříve rolujeme na místo, kolona se kroutí, piloti ve zpětném ještě upravují poslední detaily s pásy, rukavicemi a navigací. Přijde první zatáčka a letíme… Dva, plnej, tři plnej, čtyři plnej a pouštím, je přece mokro a musíme dávat bacha. První je úsek okolo hory Arber v Německu. Zde je les naprosto epický, nikdy nikde jsem neviděl takovou zelenou barvu jehličí na stromech, všechno je takové urovnané, nádherné široké silnice, kde se se svodidlami rozhodně nešetřilo. Každý cítí malinko vetší jistotu, že může tlačit víc. Zde je přesně takový úsek, kde auto z jakékoliv strany potkáte jen vyjímečně, pro nás petrolheady je to naprostý ráj. Přijiždíme k úseku, který máme nejdraději a hle… den před byla hlášena varování ohledně větrné kalamity na území Německa a Česka no a precizní němečtí človíčkové raději po celém lese sundali rychlost na 50 za hodinu, v ostrých zatáčkách dokonce na 30. No dobře, je sice mokro, ale upřímně chci tam letět, když nemám jistu, jestli někde nebude nějaký Gustav s radarem? Odjeli jsme to tedy s lehkou nohou a asi to bylo dobře. Na německé straně je ultra hladký asfalt, to je super na suchu, ale na mokru je to zlo. Voda odtéká špatně a tím, že je až moc hladký tak zpětná vazba na případné podklouznutí nebo sunutí se ke krajnici je skoro nulova, ať máte pneumatiky sebelepší. Navíc je občas silnice po zimě zpravována jakými si spárami, které jako bonus na mokru kloužou, jako na ledě, takže německá trasa na mokru je sice úžasná scenérie, ale skills vyžaduje 100/100. Jsem neuvěřitelně pyšný na všechny D&A’s když jsem je viděl ve zpětné a video záběrech, jak si s takovými podmínkami poradili ba přímo pohráli :).

Dojíždíme na ubytko s mírnou únavou, ale s maximální porcí emocí. Německo je prostě trasa za odměnu a člověk si ji užije za každých podmínek.

Rozpalujeme grill, každý si pomalu chystá své michelinské recepty a všude je atmosféra level, chill a pohoda. Každý něco popíjí, bafe, každý podle svého, tak to má být. Prolétají nejrůznější témata od Miat po GTR. Naprosto spontánně vznikají hlášky, které mezi námi snad nikdy neumřou. Těžko to pochopíte, ale pár jich zkusím… Tak třeba: Miata ve stoupacím pruhu proti kamionu, jak to na konci beznadějného předjížděcího manévru opět pošle zpět za konce návěsu, nebo pokud auto na simulátoru, trati Tsukuba v Japonsku, na rovince nedá aspoň 200km/h do balíku, tak je to sračka a nejvíc to zabil svými historkami Markus, když byl u Komára brzdit naturbeného Speedstera… Komár se podívá a říká: hmm 230 koní a 320 krouťák, na benzínu to je dobrý“ 😀 a Markus se zeptá a naladíte mi to, pane Komárek? tem kit je na 300hp+? Komár: „pane, až si koupíte normální auto tak přijeďte“ Nebo životní příběh Lance Strolla a nová vlna hajpu okolo Aston racing F1

😀 řezali jsme se celý večer. Nikdy nezapomenu na tyhle večery. Tohle je banda naprosto stejných bláznů, kteří si zpoza volantu užívají svět, jako já a Lukáš.

Jde se do hajan zítra nás čeká 300 neskutečných kilometrů.

Sobota

Brzké vstávání, rychlá snídaně. Musí se přeci dodržovat harmonogram 😀

První km míří na benzínu, kde tankujeme poloprázdné nádrže. Parta je roztrhaná, protože je dán odjezd z pumpy v 10.00 a každý se k pumpě dostává svým tempem a také podle toho co mu nádrž dovolí. Může se Vám stát, že po ránu na šumavě cestou na pumpu proletíte okolo, Challangera R/T V8, Civicu TypeR, Focus RS MK2, CLA AMG a další brutálních kár. Tam by si nějaký místní letec s firemní octávkou zvednul sebevědomí :D.

Pomalu Vyrážíme na trasu. Zvolili jsme trasu ve dvou částích, první je táhlá trasa přes Šumavskou pánev, úplně nové úseky, které jsme jeli zcela poprvé a druhá, klasický šumavský masakr. Prostě to nejlepší řidičské, co Šumava může nabídnout. To si člověk jednoduše chce projekt několikrát, aby ukojil svoje sypací choudky dosyta. Cestou projíždíme naprosto úžasnou, malebnou krajinou. Cestou jsou slyšet odfuky turb, praskání z výfuků, na silnici skoro prázdno, není nikdo komu bychom vadili nebo vadil on nám. Všichni se disciplinovaně drží a nikdo neodpadává. Prvních 140 km projedeme skoro hltnutím. Krátká zastávka na výdech, ale díky brzkému vstávání máme mnoho času, takže uvolněně dáváme pohodovou pauzu. Když všichni dokouří, dojí a dopijí, vyjíždíme dál. Projíždíme naprosto dokonalé nové úseky, kde doslova nepotkáme jediné auto. Je sucho, jasno a sluníčko svítí, všichni to drtí, co to jde, až skoro nacházíme limity brzd, tedy jen někteří. Letí se dám, stále jsme všichni pohromadě. Na Šumavě s námi nebyl snad jediný horší řidič, všichni zkušení, takže naše tempo s Audi a Markusem v oturbené motokáře zvládali velmi dobře.

Pomalu přijíždíme na gábl. Už jsme všichni hladoví obědová pauza přichází v pravý čas! Na parkovišti v Sušici uděláme, jako ostatně všude, drobný rozruch. Malí kluci trhající za ruce své mamky, taková klasika, jako když jsme my byli malí kluci „ty jo mami, podívej“… Projede i místní policejní Scala a po chvilce rozmýšlení nám „palcem nahoru“ zvedne náladu :).

Posilněno, napito a jde se na druhou, záživnější půlku dne :)…

Nejlepší polet jsme zažili na naši milované trase Svojše-kvilda.

Tato trasa je známá a jezdíme sem pokaždé, ale co je zajímavé, pokaždé s námi dělá divy. Ta pantomima s kterou k nám tato trasa vždycky promlouvá je až mrazivá. No… a jak to tedy probíhá?… Všude okolo je jasno, svítí slunce a je nádherné počasí. Cestu na Svojše, která je mimochodem také nádherná, okolní cestu a všechny zatáčky lemují typická šumavská dřevěná svodidla a vše má takový uhlazený malebný vzhled. Řev našich motorů sem zapadá asi tak, jako chilli paprička na tradičním bramborovém Kartofel salátu, který si kupujeme v Aldi a který všichni tajně milujeme.

No nic, jedeme dál. Zatáčky jsou to však také úžasné a ideálně nás a naše auta připraví na to, co přijde pak. Jsme ve Svojších, projíždíme třicítkou a brumlajcí kolona aut pohledem lehounce dráždí okolní starousedlíky, pracující na zahradě, kteří při našem průjezdu, přestali kopat záhon, ale my nic, my jen projíždíme a nutno si přiznat, že jim bydlení na tak nádherném místě upřímně závidíme.

Přichází značka konec obce a po ni přijde peklo. Ihned se šlape plný plyn, až na podlahu a řadí se za 3, přichází tři vlásenky u kterých zkušení piloti moc neubírají. Asfalt je zde suchý, čistý a extra hladký. Bez varování přijedeme do hlubokého lesa a silnice je obklopena větvemi ze všech stran tak hustě, že máme pocit, jako bychom přijeli do tmy. O to víc si ceníme čisté, nedávno namalované krajnice, která se na několik minut stane naším nejlepším přítelem. Po chvilce přichází první ostrá zatáčka, plné brzdy, meziplyn a skopneme tam dva, někdo i tři kvalty, teda aspoň ti co mají to štěstí a mají manuál :D. V lese to momentálně střílí a praská. Ostrá doprava se klopí ven a je velmi obtížné trefit apex. Tahle zatáčka je tak specifická, že apex většinou netrefí nikdo, neznamená to však, že bychom byli v protisměru. Jsme detailisti a 20 cm od apexu prostě není apex. Než si uvědomíme, že jsme za zatáčkou, za dalších třicet metrů čeká další, ostrá levá a ta už se svahem do silnice, přes křoviska není do zatáčky úplně dobrý rozhled a tak se raději všichni držíme své stopy. Zde mezi zatáčkami řadí opravdu jen málokdo, je to doslova motokárový úsek, pro jemné a citlivé zacházení. Zde je nejrychlejší správná stopa, citlivé brzdné body a konstantní tempo, za výjezdem na nás čeká už jen krátká rovinka a plný plyn, takže správná stopa a klidné auto je na výjezdu to nejdůležitější, co zrovna pilot chcete. Na chvilku se otevře les a my vyjedeme na denní světlo, ne však na dlouho…

Vyjede mezi pole kde se svah sinice a poloměr zatáček narovná do roviny a my po výjezdu zvolníme. jednak, že se silnice narovnala a letět dvěstě nikdo nepotřebuje, ale možná také, abychom si vydechli, že za sebou máme tak složitý úsek, ale také, že před námi se po chvilce opět okolí uzavře, protože před námi přichází další hustý les. Opět vlétneme do tmy, jen co se rozkoukáme, tak silnice se v mžiku stočí nahoru a je pře námi nádherný, široký stoupák v temném lese. šlapeme plyn opět až na podlahu a letíme vstříc dalšímu technickému úseku. Zde to není nic pro Miaty :D. Letíme lesem, jsou zde dlouhé a táhlé zatáčky. Správná stopa a pevný volant v obou rukou jsou zde základ. Je zde vidět daleko dopředu, tak si mohutně dopřáváme krajnici z obou stran a cítíme, jak nás sedačka v autě pomalu začíná požírat. Nikdo nikde, jen my, všechny naše motory letí v otáčkách a naše benzínová srdíčka křičí blahem. po chvilce se svah vyrovná, my vyjedeme na výškový bod Kvildy a na tváři máme všichni nefalšovaný rohlík. Les řídne a pomalu nám odkreje panenské okolí těch temných lesů, které nás před chviličkou uzavřeli do svých spárů. Zvolníme, stáhneme okýnka a ani nedýcháme, když vidíme nádheru okolo nás, když připočteme příval čerstvých emocí, které máme za volantem této trasy, možná mnozí z nás, samozřejmě nechtíc to přiznat, urojí i nějakou tu drobnou slzu. Protože tohle je přesně ten moment, pro který jsme si se přijeli. A Šumava takových momentů má nespočet. Šumavu prostě beznadějně milujeme a vždy to pro nás bude speciální se sem vracet.

Přijíždíme na ubytování, všichni unavení k padnutí, ale maximálně šťastní, odpočinek a večerní chill přichází v pravý čas.

Už teď všichni víme, že to co jsme projeli a zažili o tomto víkendu, patří k tomu nejlepšímu z našich akcí celkově, za celou dobu, co D&A pořádáme.

A pokud se vrátím k úvodní otázce, zda si stále dokážeme, po nekrásnějších evropských průsmycích užít naše české hory, tak povídání, které jste si nyní přečetli, jasně svědčí o tom, že naše místní silnice a příroda jsou jednoduše jedinečné. U nás má Šumava v našem benzínovém srdíčku speciální místo a vždy to bude naše srdcovka, kterou si pokaždé budeme chtít dosyta užít.