Pro většinu z nás to bylo poprvé a už teď víme, že se sem ještě nesčetněkrát vrátíme. Poprvé to má však vždy největší kouzlo a bylo naším dlouholetým posláním objevit silnice skryté ve Švýcarských horách.
V tomto blogu se tedy dozvíte, jaké silnice jsme protkali našimi horkými jehlami, jaké emoce to v nás vzbuzovalo a která silnice je dle nás nejlepší.
PRVNÍ DEN:
Všichni se společně sjíždíme na benzínce pod Českými Budějovicemi, krátké instrukce a vyrážíme směrem k hranicím. Po krátkém přejezdu po dálnici se zastavujeme u Attersee na oběd. V restauraci nás již znají, vždy nás uvítají s úsměvem a příjemnou atmosférou na krásné zahráce s výhledem na jezero.
Po rychlém obědě se jdeme projít k jezeru, ale opravdu jen krátce, všichni už totiž ví, že za chvíli nás čeká první průsmyk. Zapínáme rychle pásy, startujeme motory a vyrážíme. Nejdříve se projíždíme po riviéře okolo jezera s úchvatnými výhledy a po cca 30ti km přijíždíme k Postalmu. Úzký, technický a velice motorově náročný průsmyk, který zhltneme jako jednohubku. Nahoře jsou krásné výhledy, dáváme si 15ti minutový rozchod a kocháme se. Přichází downhill a brzdy hoří, druhá část po přejezdu vrcholu je zajímavější a technicky náročnější. Užíváme si všechny zatáčky, protože každá je jiná a několik z nich na sebe navazuje, takže nepřestáváte točit volantem a není zde žádný moment, kdy by byl volant v mrtvém bodě. Sjíždíme dolů a už tam na nás čekají místní četníci, kteří dostali informaci, že D&A's opět dorazily. Subaru s decatem a cca 110 decibely na koncovce přijíždí na neutrál a okamžitě zhasíná motor. Ostatní tak činí taky, nechceme aby nás sebrali kvůli autům. Krátká prohlídka s promluvou do hlouby duše o pravidlech silničního provozu a odjíždíme zase dál. Nikdo nedostal pokutu a už víme, že tady jsou místní v pohodě. Takže příští rok opět znovu a rychleji. 🙂
Přijíždíme na ubytování, kde máme nachystaný naprosto epický výhled na dvě protínající se hory s vodopádem uprostřed. Kdyby to někdo namaloval, tak bychom si řekli, že to přehnal a je to kýč, tady je to však realita. Tohle ubytování jsme si opravdu zamilovali. Večer dáme pár piv a jdeme spát, následující den bude opět náročný.
DRUHÝ DEN:
Vyrážíme vstříc Itálii. Jedeme skrze prudký výjezd, kdy nás v jeden moment zastaví krávy a jedeme krokem. Je to sice skvělá podívaná, ale některá auta mají trochu problém s teplotou. Jedeme dál a míříme k Zell am Ziller, kde jsou naprosto úchvatné výhledy, které snad už nic během výletu nepředčí. Následuje přejezd skrze pár měst, abychom načerpali místní kultůru. Přejíždíme Italské hranice a hledáme zastávku na oběd. Samozřejme, že Italové mají svůj šlofíček a až u čtvrté restaurace jsme uspěli, kde měli otevřeno. Asi to bylo tím, že tam byla česká obsluha, která nastolila pořádek. Špičkové karbonára zažehnala všechny trable s hledáním restaurací a můžeme vyrazit dál. Čeká nás výjezd na Stelvio. Všemi známo, opěvováno i nenáviděno. Vyjíždíme nahoru z té nejznámější strany. To první "WAU" nám zůstane asi k pátému vracáku, kdy najednou dochází k nasycení a už je to jen další vracák za druhým po rozbitém asfaltu. Nedá se jet rychle, spíše se soustředíte na úchvatné výhledy. Po vyjetí nahoru, vyfocení pár fotek se chystáme k downhillu.
Tady přichází to pravé Stelvio, naprosto fenomenální downhill, dá se říct asi nejlepší, který jsme kdy jeli. Neskutečná spleť zatáček, které doprovází výhledy a běhající svišti přes silnici. Dole je semafor, kvůli úzkému tunelu. No, trochu problém hořících brzd. Naštěstí se za 30 vteřin rozsvítí zelená a můžeme jet dál, ale už chladíme, za chvíli nás čeká příjezd na ubytování. Po rozházení kufrů do pokojů míříme do baru, který je na malé návsi, které dominuje úžasný kostel. Padá tam jedno pivko za druhým a víme, že druhý den byl skvělý!
TŘETÍ DEN:
Dobré ráno, já jsem Švýcarsko a dnes Vám vyrazím dech.
Po přejetí hranic, jakoby jiný svět stanul před nás. První průsmyk je Berninapass. Tento průsmyk má opravdu vše. Přehledné zatáčky všeho druhu, kvalitní asfalt, široké i úzké pasáže a neskutečné výhledy. I když sem tam potkáte auto, tak ho dokážete velice jednoduše předjet. Zastavíme na vrcholu, dáváme rozchod a na každém je vidět, že tohle je přesně to, co jsme po Švýcarsku chtěli. Opravdu žasneme!
Vyrážíme dál a dáváme si jednohubku v podobě Malojapass, který je opravdu zajímavým průsmykem. Je překrásný na fotkách a v deset večer bude určitě nesmírně zábavný. S provozem je to už trošku horší a nedá se téměř předjíždět. Jedeme dál a čeká nás Julierpass, ten je zase na druhou stranu téměř opuštěný a dá se jet do plných. Levá, pravá, za tři, za dva a plný plyn na výjezdu. Svor zabírá, pneumatiky drží a Vás baví každý centimetr silnice, protože můžete využít úplně každý. Julier je naprosto skvělý a řadíme ho do TOP3 průsmyků.
Čeká nás již čtvrtý průsmyk tento den a tím je Albulapass, která má pozvolný nástup a zprvu se zdá spíše jako vysokorychlostní silnice. Pak ale přijde zúžení a prudké stoupání, které doprovází jeden viadukt za druhým. Je to opravdu nádherná podívaná a nahoře to doprovází všudypřítomný pískovec a vyprahlé pláně kvůli vysoké nadmořské výšce. Je to tam úplně jiné než na všech ostatních průsmycích a my začínáme mít problém "Který průsmyk je ten nejlepší?". Pak nás čeká přejezd ke Stelviu, který vedeme srkze Ofenpass, který je obohacený výhledy na Munt Buffalora a nebo na Piz Diant. Tady je přesně ten čas, kdy musíte zastavit a rozhlédnout se. Naprosto neskutečné místo s výhledy, jak z Pána Prstenů.
Přijíždíme ke Stelviu a jedeme na vrchol ze strany od Santa Maria a to je za nás ta správná strana ke stoupání. Jedeme spíše vlažněji a zastavujeme kvůli fotkám a výhledům, přeci jen ten den už jsme projeli pět průsmyků.
Přijíždíme na parkoviště u ubytování. Leze se nám z aut těžko, jsme unavení, ale sakra to byl den!
ČTVRTÝ DEN:
Začíná přejezd do Česka, který vedeme přes Dolomity. Přejíždíme Bolzano, které je mimochodem opravdu krásné město a víme, že za chvíli se ponoříme do Dolomitů. Přijíždíme pod první kopec a už začíná symfonie. Z prvu je poměrně silný provoz a musíme se prokousávat skrze pomalé výletníky. Pak jako kdybychom projeli "Hvězdnou bránou" a nikde nikdo. Provoz nám opět dovoluje využít každý centimetr silnice a začíná nám docházet, že tady se můžeme opravdu vyřádit. Nastavujeme opravdu ostré tempo, které držíme po dobu cca 20ti kilometrů než přijedeme na vrchol Passo di Giau. Tento průsmyk není o dokonalém asfaltu, dokonalých výhledech, ale o tom, že ho stavěli empatičtí Italové s citem pro správné úhly zatáček. Di Giau nemá všechny aspekty dokonalého průsmyku, jako Berninapass, ale kombinace těchto zatáček s nulovým provozem byl zážitek, který se nám vryl do paměti. Takže rada pro všechny (Na Giau po dešti, okolo 18-19h) a budete v ráji.
Po cestě mekáč, krátká sypačka a ubytování. Večer sedíme na terase, přemítáme celým roadtripem a jako podklad nám hraje kvalifikace F1. Tady jsou ti pravý petrolheadi!
PÁTÝ DEN:
Snídaně ve stylu, naložení auta a vyrážíme směrem do Česka. Tady už vše končí.
SHRNUTÍ:
Musíte si to každý z Vás vyzkoušet. Pokud znáte silnice pouze v Česku, tak začněte tím, že vyjedete za hranice do Rakouska. Poznáte opravdu skvělé silnice a zjistíte, že si můžete užit svá auta naplno i na širokých okreskách. Pokud Vás to chytne a budete do toho zapálení, tak vyražte do Itálie a Dolomity Vás naprosto ohromí. Pokud však chcete úplně jiný level ježdění, tak musíte do Švýcarska. Ani my jsme si nemysleli, že to tam bude tak skvělé, ale opravdu je. Tohle berte jako doporučení od D&A, poslechněte nás a ať už s námi a nebo sami, tam musíte jet! Změní Vám to život.
Peace.
Již minulý rok jsme projeli velkou část Itálie, kde nás naprosto fascinovala silnice "Passo di Giau". Tuto silnici jsme navštívili i letos a bylo to ještě o level dál a to z toho důvodu, že téměř 20 km v kuse jsme nepotkali žádné protijedoucí vozidlo. Dalo se jet ostré tempo všude a pořád.
Silnice, která v nás však vzbudila nejvíce emocí byla ta první jež jsme protnuli ve Švýcarsku a to "Bernina pass" pozor, nezaměnit s průsmykem "San Bernardino".
Vyrazíte z Italského města Tirano, přejedete hranice a za pár kilometrů Vás čeká tento skvost, který má všechno, co by průsmyk dle nás měl mít!
Camaro SS, TypeR G10, Focus ST, M3 E46 nebo dokonce E36 s motorem V8? Nene.
Myslím, že za nás za všechny můžu říct, že nám všem vyrazila dech Fiesta ST MK8, která jezdila téměř všechny vracáky po třech kolech.
My nejsme banda, která by obdivovala překoňované bestie, je pro nás důležitá vyvážená koncepce, která si poradí se všemi podmínkami. Fiesta má pouze 200 koní, které sice příjemně tahají, ale není to žádný trhač. Naopak je úchvatná svým podvozkem, který je přesný, hravý a snese opravdu hodně.
Celé Švýcarsko bylo naprosto překrásné. Byť milujeme Itálii, tak nelze popřít, že Švýcarsko má něco extra. Lago Bianco je jedním slovem nádhera.
Lago Bianco je vodní nádrž, která leží ve východním Švýcarsku, v kantonu Graubünden. Vznikla spojením dvou původních přírodních jezer – stejnojmenného Lago Bianco a menšího Lago della Scala. Leží na rozhraní pohoří Bernina a Livigno, nedaleko průsmyku Bernina v nadmořské výšce 2 234 metrů.
Parto, bylo to super a všichni jste naprosto skvělí, s hankou jsme si to užili na plno a Typer taky vrněl blahem. Ještě jednou díky moc!
Bylo to super! Dokonce i cesta domů s Lukášem mi pěkně obíhala, až jsem se místy smál za volantem, jak malý kluk.