Začalo to skvěle a pokračovalo ještě líp! Už podle konzultace tras s místními, jsme věděli, že to nebude jen tak ledajaká akce. Jeseníky byly parádní už minulý rok, jen to chtělo pár kosmetických úprav v trasách, neb kvůli větší vzdálenosti jesenické okresky absolvujeme jedinkrát za rok. Tentokrát jsme vybrali opravdu to nejlepší, co dokážou nabídnout.

V pátek jsme přijeli do úchvatné chaty, která nám poskytla prostorné zázemí. Měli jsme bazén, saunu, gril a hlavně dostatek místa pro parkování (14 kočárů s koňma musíš ustájit). Rozehřáli jsme simulátory, ubytovali první hosty a s napětím se čekalo, jak se víkendový déšť rozmyslí.

V poslední chvíli před odjezdem rozdáváme instrukce ohledně našeho stylu ježdění, vysílačky a je vše připraveno ke startu. Nažhavíme motory, zapneme pásy a jdeme vyrazit k prvnímu zahřátí pneumatik. Byť neprší, tak na silnici je pořád dost vody. První zatáčky přinášejí trochu nervozity, někteří krotí velké přetáčivé smyky a všichni víme, že nás čeká těžká zkouška. Po pár ostrých kilometrech na vodě, které byly v obklopení všech stromů, hlubokých škarp něco, co jsme zatím na našich akcích nezažili. Ano, užíváme si to!

Přijedeme na benzínku, natankujeme hladové krky našich motorů a řadíme se tak, aby nikdo nikoho nebrzdil. Proč? Čeká nás totiž proslulé Červenohorské sedlo, které vyžaduje dostatek koní pod kapotou. Už při opouštění benzínky vysvitají první paprsky slunce a silnice začíná extrémně rychle schnout. Vypadá to naprosto fantasticky!

Přijíždíme na sedlo a silnice je suchá, všechny koncepce aut nemají žádné indispozice kvůli mokru a všichni můžeme srovnat síly. V tu chvíli se probudí Lukášovo zelené RS, které krotí 450 koní pod kapotou a předjíždí jedno auto za druhým. Ondra v předu nastavil tempo, které tady nemůžeme ani zmínit. Dlouhé rovinky střídají utažené vracáky. Prudké brzdy, naskládat tam rychlosti z pětky až na dvojku, ostré zatočení volantem a na výjezdu lehké kontra. Ano, přesně proto jsme přijeli. Smrad z brzd se line celým sedlem a při příjezdu dolů se ve vysílačkách ozývají tóny čiré radosti.

Blížíme se ke krásné silnici mezi Rýmařovem a Sobotínem. Rychlé, táhlé zatáčky střídají utažené vracáky, které jsou přehledné a můžeme si dovolit tempo, které máme rádi.

Po příjezdu na chatu se rozpaluje gril, všichni opět rozebírají zážitky během první dne a část z nás prohání simulátory. Skvělý první den.

Ráno se probouzíme do upršeného rána. Opět víme, že to bude dnes na srdíčko. Vyrážíme a za pár kilometrů nás čeká naprosto úžasná silnice, která je kousek od sedla. Prozradíme Vám kde (Karlova Studánka -> Bělá pod Pradědem). Opět si projíždíme Sedlo, které je pokrytou mlhou a mraky a vytváří to naprosto epické scenérie. Po Sedle dáváme oběd, někdo si dává steak a někdo borůvkové knedlíky. Nikdo neudělal chybu a my můžeme vřele doporučit Fara Hostinec v Loučné pod Deštnou.

Další etapa sobotního tripu nabírá směr na Albrechtický kopec, kde se jezdí závody do vrchu. Je to opět skvělá podívaná vidět tu naší kolonu, jak se skládá do těchto utažených zatáček. Albrechtický kopec jsme projeli, jako horký nůž máslem a míříme k naprosto epickému úseku, který bychom bez místních nikdy nevyzkoušeli (Tímto zdravíme Dářu, díky moc). Tuto trasu ještě zmíníme ve vlastním sloupku dole.

Míříme na nákup a už víme, že opět budou večer převládat burgery, jak jinak. Grilujeme, hrajeme, kecáme a užíváme si každý moment této skvělé akce. Okolo desáté hodiny přichází klasický turnaj nejrychlejších jezdců na simulátorech. Trať: Tsukuba Auto: Mazda RX7 (Nejlepší čas 1:02:09).

Nedělní ráno berou všichni sportovně a pomáhají nám s úklidem. Opět se sešla skvělá parta, která Vás nenechá ve štychu a je s ní skvělá zábava.

Jeseníky milujeme a díky Vám to bylo opět skvělé, děkujeme!